Cílem příspěvku je historicko-geografická analýza vývoje předměstského prostoru v době (proto)industrializace. Pomocí kombinace kartografického, písemného, ikonografického, topografického a statistického souboru pramenů je sledována proměna venkovské zóny v zázemí mohutného centra v průběhu 18. až 20. století. Na příkladu Křenové – jednoho z předměstí Brna – je ukázán střet středověké a novověké struktury zástavby a jejích funkcí, různá dynamika vývoje prostoru ovlivněná vlastnickou a katastrální fragmentací a také složitou konfigurací terénu, postupně přizpůsobovaného potřebám města, popsány jsou neúspěšné pokusy o regulaci, které vyústily v urbanizační chaos, vztah mezi privilegovaným centrem a dělnickou periférií a řada dalších okolností, které utvářely vnitří krajinu dnešní brněnské aglomerace. Rozvoj města, který se v turbulentním 19. století přesunul do příměstského prostoru, mimo vše pozitivní generoval a kumuloval problémy, s jejichž dopady se město potýká dodnes. Z prostorového hlediska dřívější periférie postupně splynuly se samotným jádrem, avšak v rovině urbanistické, vizuální, mentální i funkční si do značné míry uchovaly ráz oněch sídelních struktur 19. století.