Železnice v meziválečném období představovaly navzdory explozivnímu růstu motorismu pořád nejdůležitější dopravní prostředek. Ministerstvo železnic a Československé státní dráhy se proto staly klíčovými propagátory cestování po Československu. Ministerstvo vydávalo velké množství cestovních průvodců a dalších propagačních publikací, a to nejen v češtině, ale i v mnoha dalších evropských jazycích. Nejprestižnější publikací byl bohatě ilustrovaný čtyřjazyčný svazek Mezinárodní spoje ČSR, který ve 30. letech vycházel ve velmi vysokých nákladech a byl distribuován po celém světě. Obraz Slovenska a Podkarpatské Rusi, který byl takto rozšiřován, byl rozporuplný. Železniční diskurz podporoval státní ideologii čechoslovakismu tím, že poskytoval Čechoslovákům možnost poznávat vlastní stát „od Jasini do Aše“. Ve 30. letech se tento cíl odrazil v oficiálním hesle ČSD „Nejezděte do ciziny – poznejte svou vlast“. Zároveň však železniční propaganda téměř vůbec neoslovovala Slováky ani Rusíny, nýbrž se snažila lákat Čechy na Slovensko a na Podkarpatskou Rus. Tím vytvářela geografickou hierarchii, která byla často vyjadřována v antropomorfních metaforách: železniční síť představovala oběh krve zajišťující spojení mezi srdcem národa Prahou a končetinami Slovenskem a Podkarpatskou Rusí. Příspěvek zkoumá vývoj tohoto diskurzu v průběhu meziválečného období na základě publikací vydávaných Ministerstvem železnic, resp. Československými státními dráhami.