Dějiny cestování patří k okrajovým badatelským tématům, což je vzhledem k problematické situaci pramenné základny a z toho vyplývajícího nedostatku literatury pochopitelné. Jedná se však o téma velmi přitažlivé. Výchozí badatelskou otázkou je zde svoboda legálního cestování, tedy zda cestování podléhalo stavovskému úhlu pohledu, zda bohatší a urozenější jedinci byli státními úřady v otázce cestování privilegováni. Cílem je nalezení kritérií hierarchie ve vystavování cestovních dokladů. Předmětem výzkumu jsou cestovní a identifikační doklady a kompetence vystavovatelských úřadů, což je problematika nejen málo probádaná, ale též velmi spletitá. Jen ve Vídni existovalo podle jednoho pramene roku 1831 šestnáct vystavovatelských úřadů. Kdo vlastně potřeboval cestovní doklad? Existovaly výjimky, na něž byla uplatňována jiná kritéria? Problematika cestování je zde nazírána úhlem pohledu vystavovatelských a kontrolních mechanismů, jež musel cestovatel v rámci legální cesty absolvovat. Jak změnila tento fakt železnice? V rámci sondy do archivního materiálu prvních dnů fungování části tratě Severní dráhy císaře Ferdinanda nabídne autorka zajímavý dobový pohled státních úřadů na kontrolu a bezpečnost cestování.