Příspěvek se bude zaobírat otázkou, jakým způsobem se promítala biblická paměť do husitských apokalyptických vizí, jež formovaly zejména radikální proud v husitském myšlení. Mluvíme-li o „biblické paměti“, myslíme tím jednak zpřítomnění biblických proroctví v čase a prostoru konce druhého desetiletí 15. století v Čechách, jednak koncepty stavu nevinnosti a prvotní církve, k nimž se husitské apokalyptické myšlení s větší či menší razancí vracelo. Vztažení se k biblické minulosti bylo chápáno jako závazný model pro přítomnost a budoucnost. Zejména na počátku dvacátých let v prostředí radikální husitské komunity ukotvené v chiliastických spekulacích mělo toto téma velkou důležitost a přispělo k vytvoření identity a sebepojetí dané skupiny. Budeme sledovat, jak se vztahem biblické minulosti a žité přítomnosti, resp. budoucnosti pracovali autoři přináležející k jednotlivým částem husitského myšlenkového spektra, a to od nejradikálnější odnože táborských chiliastů (tj. tzv. adamitů či pikartů) až po zástupce umírněné husitské teologie, na prvním místě Mikuláše Biskupce z Pelhřimova. Ten sice využíval apokalyptického slovníku a konceptů velmi hojně, jeho přístup k biblickým proroctvím a jejich zpřítomnění se v závislosti na aplikované exegetické metodě od chiliastických kazatelů výrazně lišil.