Příspěvek se bude věnovat vztahům mezi střední Evropou a Ruskem v politické, diplomatické, dynastické rovině, stejně jako současnému hlavnímu trendu při analýze vývoje vztahů mezi střední Evropou a Ruskem a působení Středoevropanů v carské říši ve vědě, školství, kultuře a hospodářství. Zaměří se na metodologie politických, hospodářských, sociálních a kulturních dějin, stejně jako dějin vědy a techniky, dějin literatury, hospodářské politiky a dalších oborů, přičemž jako výchozí metodologický přístup zvolí modernizační teorii a teorii kulturního transferu. Soustředí se na otázky, jak je pojímán problém zapojení střední Evropy do modernizace carské říše, a jak je v současné historiografii reflektována otázka, nakolik ruští reformátoři čerpali informace ze střední Evropy, jak je hodnotili a využívali. Dále se zaměří na implementaci znalostí a zkušeností středoevropského školství, vědy, kultury a hospodářské politiky do ruského prostředí, přičemž se koncentruje zejména na petrovskou a kateřinskou epochu. Bude se věnovat i bádání o odbornících ze střední Evropy, i otázkám: s jakými problémy se v Rusku potýkali, jaké obory konstituovali ve školských, vědeckých a kulturních institucích. Stranou zájmu nezůstane ani problematika vnímání ruské reality Středoevropany, jejich přizpůsobení se ruským standardům chování.