Dvacáté století znamenalo v oblasti sportu výrazný přelom, řada sportovních odvětví prošla postupnou proměnou od amatérského trávení volného času po profesionalizmus. Obdobně jako přístup samotných sportovců se měnilo i sportovní publikum, které je nedílnou součástí řady sportovních klání – vytváří nejen atmosféru, ale často ovlivňuje řadu dalších událostí na sportovním poli. Příspěvek se zaměří na proměny československého a českého sportovního publika po roce 1945. Do tohoto procesu zasáhl nejen samotný vývoj sportu, který přes deklarovaný amatérismus nesl i před rokem 1989 řadu profesionálních rysů, ale svůj vliv měly také vývojové procesy v oblasti médií či v oblasti politických dějin. Sportovní publikum tak prošlo transformací (použijeme-li fotbalovou terminologii) od legendárních „mužů v offsidu“ po „dvanáctého hráče na hřišti“ či hůře po „přátele třetího poločasu“, jak se někdy sami titulují fotbaloví chuligáni. Problematiku proměn sportovního publika se příspěvek bude snažit rozebrat na základě sociologických přístupů, jakým je například teorie Pierra Bourdieu o vazbě preference sportu na příslušnost k sociální třídě.