Skupina staroislandských textů označovaných jako ságy o současnosti pojednává o dějinách Islandu v období společensko-politické transformace a s ní spojených násilných i ideových konfliktů v období ca. 1120-1330. Tradičně byla těmto textům přisuzována poměrně velká historická spolehlivost, a to především díky tomu, že mezi událostmi a jejich zápisem uplynula relativně krátká doba. Narativní povaha textů však byla ve starším bádání převážně opomíjena a výzkum byl zaměřen na ověřování faktů uvedených v ságách. Zkoumání narativních prostředků a struktury textů naproti tomu umožňuje proniknout hlouběji pod jejich povrch a odhalit významy, které přesahují rovinu faktů. Způsob, jakým byly události ztvárněny, odráží jejich implicitní hodnocení, a proto vypovídá o dané době přinejmenším stejně tolik jako samotná fakta. Metodologie výzkumu vychází z moderních naratologických teorií a pojmu implikovaného autora, jeho zaměření se pak obrací k dějinám mentalit. Cílem je zproblematizovat a přehodnotit zastaralou interpretaci islandského středověku, která byla založena na národně orientovaném směřování islandských historických věd v první polovině 20. století.