V roce 1848 koupil plzeňský podnikatel F. V. Svátek 15km severovýchodně od Plzně na břehu Berounky mlýn Telín. Mlýn přebudoval na vodní hamr na výrobu lopat. Součástí malého industriálního komplexu byla i provozní budova, kterou rodina podnikatele částečně využívala jako rekreační objekt. Prostor mlýna a jeho nejbližší okolí Svátek přejmenoval na počest jednoho ze svých synů na Richardov. Na počátku 90. let 19. století se tři rodiny Svátkových potomků rozhodly vybudovat na říční terase nad mlýnem rekreační vilovou kolonii, Nový Richardov. Malá rodinná villegiatura se mezi lety 1897 až 1942 postupně rozrostla na uzavřený komplex šesti vil. Jednotlivé objekty byly stavěny na zakázku konkrétní rodiny, avšak kromě čistě obytné funkce, stála na pozadí jejich vzniku i funkce reprezentativní. Majitele si byli vědomi svého společenského postavení, které však nemělo být dáváno na odiv, jako spíše využíváno ke společensko-kulturnímu zvelebování lokality. Letovisko Richardov sice není porovnatelné se všeobecně známými vilovými lokacemi typu Ořechovka (Praha, 1919 – 1929) nebo kolonie Baba (Praha, 1932 – 1936), přesto je zajímavým svědkem geneze unikátního rodinného letoviska. Jeho podstata tkví v množství zastoupení architektonických směrů. Každý objekt odpovídá době svého vzniku a odráží dané architektonicko-stylové tendence. Na jednom území je tak zaznamenán stylový vývoj od konce 19. století po počátek druhé světové války. Studie založená především na třech rodinných kronikách, ukazuje Richardov jako svéráznou rekreační destinaci příslušníků plzeňských elit 2. poloviny 19. a prvých desetiletí 20. století.