V poslední době dochází rozvojem dalších větví hospodářských dějin k rozpadu navenek jednotně deklarovaného předmětu výzkumu hospodářských dějin. Hospodářské dějiny se tak stávají nepřehlednou a rozštěpenou disciplínou, neboť se rozpadají na kliometrii (new economic history), dějiny jednotlivých průmyslových a neprůmyslových oborů a také infrastruktur (zemědělství, lesnictví, dopravy, komunikací), makroekonomiky (dříve národohospodářství) a teď i dějin podnikání. Výsledkem tohoto vývoje je mimo jiné skutečnost, že dnes neexistuje obecná shoda o předmětu, metodě a teoretických východiscích hospodářských dějin, což je především zjevné na pravidelných jednáních světových kongresů hospodářských dějin. Navíc se jednotlivé výše uvedené poddisciplíny hospodářských dějin dále začaly štěpit a vytvářet další podobory. Za příklad mohou sloužit právě business history, které už začaly organizovat vlastní světové kongresy. V posledním čtvrtstoletí se začaly z business history především v USA a také v některých jihoevropských zemích (Itálie, Španělsko) vydělovat jako zvláštní zcela nová disciplína family business history, tedy dějiny rodinných firem či rodinného podnikání. Zamyšlení nad tímto stavem a jeho možným vyústěním bude předmětem tohoto příspěvku.