Příspěvek se zaměří na okolnosti a konkrétní metody, jejichž prostřednictvím byli příslušníci domácího protirakouského hnutí (tzv. Maffie) prezentováni jako důležitá komponenta státotvorného mýtu první republiky a stoupenci idejí čechoslovakismu. V jeho rámci budou nejprve upřesněny a korigovány dosavadní poznatky a představy související obecně s problematikou činnosti Maffie za první světové války (geneze, propojení se zahraničním odbojem, poslání). Hlavní pozornost však bude věnována historiografií dosud zcela opomíjenému či marginalizovanému tématu „druhého života“ Maffie, tedy období od konce první světové války do sklonku dvacátých let. Důraz bude kladen na otázky související se zkoumáním vlivu přisuzovaného některým konkrétním osobnostem, spojovaným s Maffií při prosazování idejí čechoslovakismu (Vavro Šrobár, Ivan Dérer, Anton Štefánek). Sledováno bude rovněž vnímání této organizace a jejích konkrétních příslušníků během diskuzí zaměřujících se na „zásluhy“ jednotlivých složek odboje o vznik Československa. Nebude opomenuta ani charakteristika přetrvávajících vazeb mezi maffisty. V kontextu těchto zkoumaných otázek se pozornost referentů bude obracet nikoliv na podrobný a zdlouhavý popis činnosti členů Maffie, ale na to, jak byla jejich skutečná či domnělá aktivita prezentována a vnímána v dobovém diskurzu. Na konkrétních příkladech se referenti pokusí demonstrovat, jaké politické, společenské či osobní motivy a úmysly vedly v letech 1918–1929 k tomu, aby byl význam vybraných maffistů záměrně přeceňován či naopak důsledně upozaďován.