Papež Pius II. představuje významnou osobnost, jež se spolupodílela na formování církevního hierarchického i laického života v druhé půli 15. století. Jeho význačnost tkví nejen v úspěšné kariéře světské a církevní, ale též v jeho osobním a intelektuálním nadšení humanismem. V této kombinaci představuje Pius II. z rodu Piccolomini vlivného hybatele mnoha kroků, jež měly vést k reformě církve a společnosti, a navíc člověka, jehož jednání a slova měla moc ovlivnit širokou společnost tehdejší Evropy. Příspěvek tudíž podrobí analýze jeho dílo (De viris illustribus, Commentarii, etc.), v němž se zaměří na papežovu práci se vzory svatých a význačných osobností, které papež předkládá církvi a tedy celé společnosti jako vzory chování a postojů. Na jejich základě papež tlumočí své názory a posiluje aktuální trendy, jež ze své pozice nejvyššího církevního představitele prosazuje (jako např. boj s herezí, s jinověrci). S pomocí těchto viditelných vzorů má možnost formovat veřejné mínění a prezentovat názorným způsobem své ideje, reformní kroky a další politická rozhodnutí, určující život církve. V analýze jeho textů a přístupů budou tedy vytipovány prostředky papežova prosazování reformy - v rámci života církevní hierarchie, řádů, ale i laické sféry. Zvláštní pozornost bude věnována jeho boji za jednotu církve, kritice konciliarismu či střetům s herezí a jinověrectvím.