Příspěvek se pokusí konkretizovat, nakolik – a zda vůbec – lze pro prostor střední Evropy hovořit o kulturním transferu mezi Starým a Novým světem. I české země byly samozřejmě vtaženy do procesů zámořské kolonizace, otázkou ale je, nakolik byla tato skutečnost reflektována samotnými jejich obyvateli a jak se reálně a dlouhodobě promítla ať už v rovině materiální kultury (změny jídelníčku, transformace životního stylu, obchodní kontakty) nebo v rovině idejí (vědomí sebe sama v globálním kontextu, filozofie, náboženství). Cílem tedy bude – přinejmenším v dílčí oblasti vztahu s americkým kontinentem – potvrdit nebo vyvrátit tezi o „marginalitě“ střední Evropy v raně novověké době. Využito bude rozmanité spektrum pramenů, textových (deníky, korespondence, letáková literatura, tištěné texty), ikonografických a materiálních, byť ne systematicky, spíše formou sond – vzhledem k jejich nerovnoměrnému dochování je jakýkoli jiný přístup velmi obtížný. Část těchto pramenů již byla badateli věnujícími se obrazu Nového světa ve střední Evropě exploatována. Jedním z cílů příspěvku však bude pokusit se překonat stín tradičního mechanicky registrujícího přístupu k problematice vzájemných vztahů českých zemí a okolního světa a nalézt metodologické přístupy, které by přispěly k pochopení skutečné povahy těchto přímých a nepřímých kontaktů.