Příspěvek se pokouší najít vlákna „sítě moci“, která se postupně utvářejí mezi jedincem a státem. Základní badatelské otázky: jak stát eviduje jedince, jak je kontroluje, jaké sítě uplatňuje ke (znovu)nalezení individua, jakými kontrolními mechanismy prochází jedinec v rodícím se centralizovaném státě. Jaké roviny kontroly vůbec existují? Můžeme si klást sice smysluplnou, ale obtížně zodpověditelnou otázku, zda byly „sítě moci“ raně moderního státu pouhým slepým historickým vývojovým ramenem či jedním z nutných předpokladů ke vzniku sociálního státu. Na počátku procesu vzniku sítě státní moci stála ideová změna postoje k jedinci. Ideály barokní pompy, kontemplace a odevzdání se do rukou osudu byly minulostí, jejich místo zaujala píle, vzdělání, spořivost a odhodlání vlastním úsilím změnit svůj osud. Vědecky byl nový směr podpořen vznikem státovědy jako samostatného oboru. Příspěvek se pokouší interpretovat dva paralelně probíhající procesy změny postavení jedince: vznik základních kontrolních státních mechanismů a jejich prohloubení na straně jedné a upevňování svobodného postavení jedince na straně druhé.