Příspěvek se zabývá výsledkem výzkumu skutečných právních kauz, které proběhly u prvorepublikových soudů v otázce ochrany židovské menšiny. Jedná se jak o případy, kdy šlo o hanobení národa, rasy nebo náboženského přesvědčení z hlediska trestního práva, tak o případy soukromoprávní ochrany a dokonce i záležitosti, které rozhodovaly správní soudy. V těchto kauzách nebyly žalovanými a žalujícími subjekty zpravidla jednotlivé fyzické nebo právnické osoby, ale často právě spolky, korporace nebo jen náhodná sdružení lidí (např. spojených za účelem organizování určitého druhu oslavy). Judikatura dané doby dobře demonstruje, jakým způsobem přistupovaly naše tehdejší soudy k ochraně národnostní i náboženské identity českých občanů židovské národnosti nebo židovského vyznání. Obsahuje také případ, kdy československé soudy chránily osobu, jež se dosud československým občanem nestala, ale pro její židovskou národnost jí bylo v řízení o získání domovského práva v určité obci protiprávně bráněno. Společné závěry ze všech judikátů budou prezentovány jako příspěvek k právní ochraně menšin v daném čase a místě.