Komunistická strana v meziválečném období dosahovala v Praze konzistentních volebních výsledků, kdy v každém volebním klání dokázala oslovit 60-90 tisíc voličů (nejslabší výsledek ve volbách do ústředního zastupitelstva v roce 1931 58 731 hlasů, nejsilnější výsledek rok 1938 90 471 hlasů). Stabilně se tak zařazovala vedle národních socialistů, národních demokratů a sociálních demokratů mezi nejúspěšnější politické projekty. To se může zdát překvapivé hlavně v kontextu konjunktury 20. let, která zajistila růst životní úrovně všem vrstvám obyvatel, dělnictvo nevyjímaje. V poválečném Československu akceleroval proces modernizace projevující se zrychlenou urbanizací a demokratizací informačních kanálů (tisk, biograf, rozhlas), tím byl vyvoláván tlak na zrychlení dalších odvozených procesů – emancipaci a politickou participaci. Předkládaný příspěvek bude zaměřený na hledání vysvětlujících faktorů úspěchů KSČ, které, dle mého názoru, přímo souvisely s procesem postupného vznikání fenoménu masové kultury a konzumní společnosti, tedy symptomy probíhajícího modernizačního procesu. Zatímco biografy a časopisy o životním stylu nechávaly sociálně slabé nahlédnout do způsobu života nejvyšších pater společnosti, stále dokonalejší a invazivnější reklama navyšovala konzumní nároky všech spotřebitelů napříč sociálními vrstvami. Někde na střetu materiálních nároků daných redefinicí toho, co si historičtí aktéři představovali pod pojmem spokojený život a jejich reálnou životní úrovní ležel důvod, proč ideologický diskurz KSČ nebyl vnímán jen jako soubor prázdných floskulí. Z dostupných pramenů se zdá, že tato ideologie podepřená obrazem zvláštní formy alternativní sovětské modernizace, uschopňovala nejslabší hráče v politickém poli k akci za účelem prosazení svých požadavků.