Můj příspěvek bude věnován metodologických aspektům možností a mezí studia nejnižších sociálních vrstev v pozdně středověkých městech. Pokusím se shrnout dosavadní bádání, především s důrazem na přínos kvantitativně pojatých výzkumů ovlivněných v 19. století názory národní ekonomie a v 60.-80. letech 20. století metodologickými inovacemi nových sociálních dějin. Především v německé medievistice začal být totiž právě tehdy opětovně věnován prostor tématu nejnižších městských sociálních vrstev. Ohlas toto bádání získalo i v české a polské medievistice (F. Graus, J. Macek, J. Marek, J. Mezník, B. Geremek, M. Bogucka, H. Samsonowicz). V posledních desetiletích však s odklonem od sociálních dějin a s příklonem ke kulturalistickému přístupu k dějinám (mnohdy bez relfexe sociální reality) zájem o téma nejnižších městských sociálních vrstev výrazně opadl. Na příkladu českého materiálu přelomu 14. a 15. století, především berních pramenů, se pokusím ukázat, že existují možností, jak v menších městech zachytit dynamiku sociálních změn a především dynamiku majetkových a sociálních poměrů lidí v nejnižších sociálních vrstvách. Zároveň se pokusím ukázat, že nejnižší sociální vrstvy se v pramenech berní povahy vskutku vyskytují a že v některých městech jen výjimečně žijí osoby, jež by propadly sítem berní evidence.