„Collegia“, „scholae“, „ministeria“, „officia“, „arti“ s těmito a řadou dalších označení pro cechovní instituce se lze setkat při studiu středověkého vývoje cechovních společenství na území Apeninského poloostrova. Cechovní spolky (collegia) byly zakládány již v období antiky. Nicméně cechy objevující se na italském územní ve vrcholném středověku se svým „obsahem“ od antických cechů významně odlišují (především nabytím politické a soudní moci). Politicky nejednotný vývoj v jednotlivých částech poloostrova s uplatňováním rozdílné legislativy, spolu s nedostatkem pramenů pro období raného středověku tak vyvolal mezi právními historiky otázku, zda je možné v tomto případě hovořit o kontinuálním vývoji, či o vzniku zcela nových, odlišných institucí. Příspěvek se tedy bude věnovat základnímu rozklíčování položené otázky nastíněním dějinného vývoje cechovních institucí v období středověku v kontextu odpovídajícího právního rámce. Zodpovězení této otázky je složité především z právně-historického hlediska, a je tak dobrým příkladem spolupráce oborů historie a práva, bez níž položenou otázku nelze uspokojivě zodpovědět.