Fenomén kavalírských cest patří již několik desítek let mezi zahraničními i českými badateli k populárním i ke čtenářsky vděčným tématům a o výpravách mladých aristokratů raného novověku nejen za vzděláním bylo již napsáno i řečeno mnoho. Také raněnovověká diplomacie v rámci habsburské monarchie se dnes stává oblíbenou nejen v zahraničí, ale i u českých badatelů, a do popředí zájmu se tak oproti dřívějšímu pozitivistickému pojetí dostává například i majetkové a sociální zázemí diplomatů, chod jejich dvora a jejich každodennost v cílové destinaci atd. Na fakt, jak těstě jsou tato dvě témata propojena, se ovšem často zapomíná. Mladí aristokraté na cestách by se přitom často bez pomoci diplomata, který působil v destinaci, kde pobývali nebo kam se chystali odcestovat, neobešli: ambasadoři, vyslanci, rezidenti či legační sekretáři jim poskytovali cenné informace o místních poměrech, vypomáhali jim s vyřizováním formalit a uváděli je do společnosti. I pro samotné diplomaty ale bylo toto spojenectví velmi výhodné: přítomnost urozených mladíků u jejich dvora zvyšovala jeho lesk a vážnost a v budoucnu také mohli počítat s vděkem rodičů, jejichž syny přijali a dohlíželi na ně. Na konkrétních příkladech (především z rodiny Dietrichsteinů, ale i dalších urozených rodů) se příspěvek pokusí upozornit na toto zajímavé téma, které zatím stálo poněkud v pozadí badatelského zájmu.