Příspěvek bude vycházet z necelé dvacítky ženských cestovních zpráv (deníků, cestopisných črt, pamětí, záznamu ústního vyprávění a jedné autobiografické povídky). Chronologický rámec zkoumaných cestovních zpráv tvoří léta 1782 (francouzsky psaný cestovní deník Marie Sidonie Chotkové) a 1936 (bibliograficky vydaná esej Marie Majerové). Zaměříme na se motivaci k psaní během cesty (jež bylo povinností v případě jedné dětské cestovatelky; v dalších případech šlo o osobní důvody či literární ambice), na inspirační zdroje výsledné písemnosti (mohly jimi být cestovní průvodce, cestopisy, vyprávění, krásná literatura), na její intertextualitu. Pokusíme se postihnout specifické rysy ženského autobiografického cestopisného žánru. Tato snahageneruje další otázky: co vedlo cestovatelku k tomu, aby své dojmy zachytila písemně? Jsou ženské podobné, nebo se výrazně liší od písemných svědectví zanechaných muži? Je cestovatelka, v našem případě směřující na Apeninský poloostrov, k cestě motivována stejnými důvody, jako cestovatel? Čelí během cesty stejným problémům a okouzlují ji stejné věci jako jeho? Stručně řečeno: vykazuje ženské cestování nějaké zvláštní znaky?