Jedním z pramenů, jenž významně přispěl k vytvoření negativního obrazu Václava IV. jakožto neschopného a lenivého panovníka, je nepochybně slavná „mantovská relace“, kterou roku 1383 sepsal vyslanec mladého vládce Mantovy Francesca Gonzagy Bonifacio de’ Coppi. Jakkoli je tato jeho detailní zpráva z Václavova dvora zřejmě nejzajímavější a „nejpikantnější“, rozhodně není jediná. Mantovský archiv rodu Gonzagů totiž uchovává přinejmenším čtyři další depeše určené vládci Mantovy, které obsahují množství zajímavých informací nejen o osobě Václava IV. a jeho dvoru, ale všímají si rovněž ostatních členů lucemburské dynastie. Konkrétně se jedná o nedatovaný list blíže neznámého italského vyslance ve Václavových službách Cristofora de Valle, který lze zřejmě vročit do roku 1389; další dvě depeše sepsal mantovský vyslanec Simone da Crema v Praze roku 1402. Konečně lze upozornit na depeši z roku 1394, nedávno publikovanou Ivanem Hlaváčkem, který dospěl k závěru, že se jednalo o list odeslaný dvěma padovskými vyslanci. Ve skutečnosti se však zdá, že jejími autory byli zástupci mantovského vládce Francesca Gonzagy Antonio Abbati a Lambertino da Canedole. Cílem mého příspěvku bude tedy představit tyto prameny, zasadit je do širšího kontextu doby a prostředí a současně poukázat na jejich výpovědní hodnotu.