Příspěvek se bude věnovat vazbám mezi zásvětím, nebožtíky a sny zejména na základě rukopisných pramenů ze XVII. a XVIII.století Pro pochopení základních kontur světa barokních snů je zásadní rukopis "Rurale ivaniticum" od karmelitána P. Ivana a S.Ioanne Baptista, který obsahuje kázání o snech, na jehož základě je možno rozkrýt dobovou dichotomii lidové a církevní interpretace snů. Ta také naznačuje, že setkávání s mrtvými ve snech v rámci lidové kultury vyhlíželo výrazně jinak než u představitelů světského nebo řádového duchovenstva (např. premonstrátka Maxmiliána Zásmucká, minorita Chrysanthus Pusch). Tak jako existují velké rozdíly mezi zmíněnými hemisférami české barokní kultury, ukazuje se rovněž, že povedeme-li komparaci s oblastí luterskou například se sousedním Saskem (konkrétně se spisy Christiana Lehmanna) ukáží se nebožtíci ve snech opět ve výrazně jiné podobě. Také vazby nebožtíků k snovým světům je tak třeba jednoznačně zasadit do kontextu sociálního i geografického, aby bylo vůbec možno jednou napsat burkeovské "Sociální dějiny snů", ačkoliv tento příspěvek teoreticky vychází ze sémiotických studií o snech od Borise Andrejeviče Uspenského.