Předkládané zamyšlení hledá odpověď na dvojí otázku, resp. soubor otázek, týkajících se problematiky rodových tradic české šlechty. První otázka vychází ze samotného tematického obsahu pojmu – jedná se o kategorii svého druhu umělou, podobně jako řada dalších sloužících k snadnějšímu a přehlednějšímu uchopení určitého „kompaktního“ celku, jehož prostřednictvím nahlížíme minulost, v dobových pramenech se s vymezením ničeho podobného nesetkáváme. Co všechno lze chápat jakožto komponent rodové tradice, resp. co všechno mohlo být jejím nositelem? Druhá otázka je bezprostředně navazující – a v jistém smyslu reaguje na propast, která vznikla mezi bádáním o šlechtě (pozdně) středověké a (raně) novověké a kterou se teprve pozvolna snažíme eliminovat. Právě rodové tradice, resp. diskuse na téma, co všechno mohou či nemohou zahrnovat, se tu jeví jako jeden z vhodných překlenovacích můstků – jsem přesvědčen, že z hlediska šlechtických rodových tradic nic jako „pozdní středověk“ a „raný novověk“ neexistuje, jedná se o jasnou kontinuitu, zdokonalování a „prohlubování“ stávajícího, nikoli o kvalitativní proměnu, byť se to pod dojmem radikálně se v průběhu 16. století zlepšujících badatelských možností může na první pohled zdát.