Příspěvek se bude věnovat zkoumání sémiotického kontextu rukopisné "světové kroniky" chomutovského měšťana Andrease Augustina Fiedlera (1631-1690), uložené v Muzeu města Duchcova. Nejprve bude Fiedlerův rukopis představen v časoprostorových souvislostech a následně komparován s obdobnými díly evropského dějepisectví XVI.-XVIII. století. Důraz bude kladen na autorovo vytváření literárního "Umweltu" zrcadlícího se v seskupování znaků důležitých pro tehdejšího kronikáře, ale pro dnešní historiky často nepodstatných. Zkoumán bude mimo jiné inverzní prostor Fiedlerova vnímání světa, v němž středobodem je provinční město, které obýval a pozornost, jíž věnoval jednotlivým zemím nebo světadílům také nabývá nesmírně zajímavé a zároveň velmi deformované podoby. Kategorie prostoru i času jsou i dalšími tehdejšími kronikáři chápány elasticky a lze je proto dnes vnímat pouze jako jejich nahlížecí formy, nikoliv jako pevně daný rámec historických událostí. Podobně výběr témat, která tehdejší světové kroniky zahrnují naznačuje jak výrazně odlišný byl mikrokosmos dávného dějepisce od světa současného historika, jenž se snaží o exaktní klasifikaci rukopisných kronik i dalších pramenů. Při interpretaci barokních světových kronik bude využito jako teoretického východiska děl B. A. Uspenského a J.J von Uexkülla.