Prostor středověkého města byl charakteristický svojí fragmentárností. Existenci domů a enkláv s odlišným právním postavením, míst s odlišným vztahem k městské samosprávě coby představitelce moci i architektonické podobě veřejných i privátních prostor už byla opakovaně věnována pozornost historiků a badatelů příbuzných disciplín, stejně tak jako spojení určitých částí města s ekonomickou aktivitou té které skupiny jeho obyvatel či s usídlením nábožensky odlišné komunity. Na počátku bádání stojí naopak otázka reflexe urbánního prostoru inspirovaná přístupy uplatňovanými v historické antropologii, resp. pokud se máme vztáhnout k tématu sekce – k prostorům spojeným s reprezentacemi socioprofesních skupin. Větší pozornosti se dosud dostalo jen sakrálním objektům a oltářům spojeným s fungováním náboženských bratrstev a cechů. Jen zřídka se ve spojení s kontrolou prostoru hovoří o příslušných šencích nebo dokonce o uzavřených festivitách. Předkládaný příspěvek si proto klade otázku, nakolik lze situace popsané badateli v západněji položených městech využít pro urbánní výzkum v českých zemích.