Katoličtí kazatelé 17. a 18. století využívali k persvazivní strategii hojně narativních exempel, jedno z nejvýznamnějších témat byla smrt, ať už dobrá, nebo zlá. Mezi exemply je řada těch, které zmiňují informace poskytnuté o posmrtném životě oživenými mrtvými, všímají si vstání z hrobu, podivných okolností při umírání, hojně je tematizováno zjevení mrtvých atd. Některá z těchto exempel mají středověký původ a získala víceméně gnómický charakter (např. řada příkladů ze sbírky Speculum exemplorum), některá ale popisují konkrétní kauzy včetně datace a reálných okolností. V příspěvku roztřídím zkoumaná exempla podle původu a charakteru, pokusím se sumarizovat, jaké procento zabírají středověké příklady a jaké recentní, jak jsou datované či lokalizované; hlavní pozornost zaměřím na vybrané konkrétní kauzy, jakou bylo např. zjevování revenantů v roce 1665 u Bruselu, zmiňované M. V. Šteyerem. V druhé části příspěvku se pokusím vysledovat, jak byl chápán smysl těchto zjevení a jakým způsobem kazatelé texty zasazovali do promluv a pro jaký persvazivní účel sloužily.