Pramenným východiskem jsou jak výpravné obrazy („reprezentace“) krajiny – velkoplošná plátna s panoramatickými pohledy na (konkrétní) krajinu s architekturou i nákladné, pro administrativní praxi nepoužitelné obrazové mapy panství, tak méně spektakulární, ale ve své době neméně významné série kreseb a grafik, mapujících šlechtická panství formou prospektů krajiny stejně jako „mikropohledů“ na vybrané areály „s významem“ (zámky, města, ale i detaily jednotlivých labyrintů v zámecké zahradě či pohled na kamenolom anebo do stáje). Bližší pozornost je věnována souborům „topografických reprezentací“ děčínských Thunů a především F. A. Šporka, v jehož koncepci tvoří proslulé lokality Kuks a Lysá nad Labem jen příslovečnou špičku ledovce; vedle volných grafik a propagačních listů s obsáhlou legendou a texty se Špork prezentoval obrazy krajiny (obrazy „svých panství“) i v apoteotickém spisu, vzniklém na jeho objednávku, stejně jako na poli knižního mecenátu. Otázky, které si nad prameny naznačené kategorie lze klást, se vztahují ke dvěma základním tematickým okruhům: 1. jejich role v době vzniku, v kontextu šlechtické reprezentace; 2. jejich výpovědní hodnota pro dnešního historika, resp. historického geografa – z hlediska pochopení ideálu, jenž byl do koncepce, prostorových struktur i vyobrazení konkrétních objektů projektován, a který současně v jistém smyslu limituje „faktografickou“ výpovědní hodnotu těchto pramenů ve vztahu k rekonstrukci někdejší podoby krajiny.