Kongregace salesiánů Dona Boska vznikla v 19. století v Itálii s cílem působit mezi chudou a opuštěnou mládeží. V Československu začala kongregace působit v roce 1927. Centrální salesiánský archiv v Římě (Archivio Salesiano Centrale Roma), archiv olomouckého arcibiskupství a archiv Salesiánské provincie Praha uchovávají řadu písemných pramenů, které se vztahují k působení salesiánů v českých zemích. Analýza těchto písemností přináší pohled na očekávání spjatá s působením této nové řeholní společnosti na našem území. Na třech modelových situacích je možno vidět, jaký přínos mělo působení českých salesiánů ve venkovském Fryštáku, v průmyslové Ostravě a na periferii hlavního města Prahy. Referát se snaží zodpovědět na následující otázky: V čem byla nová kongregace odlišná od starých a zavedených řeholních řádů? Jakým způsobem se kongregace věnovala práci s „chudou a opuštěnou mládeží“? Jak čeští salesiáni reagovali na konkrétní situaci mládeže v jednotlivých místech (Fryšták, Ostrava, Praha)? Jak se tato kongregace prosadila v sekularizovaném prostředí české společnosti a jaké byly ohlasy na toto působení?