Židovské muzeum v Praze hrálo od svého založení r. 1906 významnou úlohu v rozvoji systematického bádání o dějinách a kultuře Židů v českých zemích. Výrazná byla zejména činnost zakladatele muzea, hebraisty a historika S. H. Liebena. Nacistická okupace Československa násilně přerušila rozvíjející se výzkum židovských dějin, sbírky pražského židovského muzea však během ní mnohonásobně narostly, což z něj po válce učinilo jednu z nejvýznamnější institucí svého druhu na světě. Roku 1950 bylo muzeum zestátněno a r. 1955 zařazeno mezi vědecké ústavy ČSAV s úkolem zpracovat dějiny židů na území ČSR, r. 1965 začalo vydávat odborný historický časopis Judaica Bohemiae. Po zrušení oboru hebraistika na FF UK koncem 60. let se na dalších 20 let stalo jediným státem tolerovaným, avšak silně kontrolovaným centrem výzkumu židovských dějin. Po r. 1989, kdy vznikají další důležitá badatelská centra a roste zájem o židovské dějiny, zůstalo (od r. 1994 nestátní) Židovské muzeum v Praze důležitou oporou výzkumu židovských dějin. Věnují se mu především členové Oddělení židovských dějin a judaistiky, jež též zajišťuje vydávání (od r. 2008 impaktovaného) časopisu Judaica Bohemiae. Navrhovaný příspěvek se bude zabývat rolí pražského židovského muzea v poválečném výzkumu raně novověkých dějin Židů v českých zemích. Akcentovat bude zejména dobu po r. 1989 a vědecko-výzkumné projekty Od. židovských dějin a judaistiky, jejich výsledky a desiderata v kontextu domácího i zahraničního výzkumu. Významnou úlohu sehraje ostižení vztahů k dalším badatelským centrům – akademickým, archivním a muzejním pracovištím. Jako důležitý faktor, ovlivňující pojetí výzkumu židovských dějin, bude představen vztah k modelu Jewish studies.