Příspěvek se věnuje tématu z dějin staročeského překladu bible, zaměřuje se na překlad Čtvrté knihy Ezdrášovy z latiny do staré češtiny, který je v kontextu středověkého překladu vernakulární bible poměrně výjimečný. Ve všech čtyřech redakcích českého překladu od poloviny 14. století do konce 15. století byla tato biblická kniha programově vynechána jako nekanonická. Objevuje se však v několika rukopisných biblích a Starých zákonech druhé třetiny 15. století (např. v Bibli kunštátské či ve Starém zákoně z klementinského sborníku), je zde zařazena za Třetí knihu Ezdrášovu a rozdělena na samostatné tři knihy. V osmdesátých letech 15. století proniká Čtvrtá knihy Ezdrášova i do tisku: tiskař Bible kutnohorské (1489) Martin z Tišnova ji zařadil za ostatní Ezdrášovy knihy, čímž svůj tisk více odlišil vůči předcházející Bibli pražské (1489). Příspěvek se věnuje jak jazyku českého překladu, zvláště z hlediska biblického stylu a pojmosloví, tak možným důvodům, proč byla tato nekanonická kniha zařazována do kánonu staročeské bible.