Příspěvěk se bude týkat vybraných rytířských romancí anglické provenience (Floris and Blancheflour, Havelok the Dane, Sir Gawain and the Green Knight, Tristan and Isolde). Komparační metodou bude nahlíženo na chování hlavních hrdinů, kde bude brán zřetel na emoce (pláč, zahanbení atd.). Fin amour, neboli dvorská láska, změnila kulturní chování nobility a tento přípěvěk by rád poukázal na změnu chování mužských hrdinů v populární literatuře jako jsou rytířské romány. Floris v první zmíněné romanci pláče za Blancheflour, kterou se vydává hledat do Babylonu. Havelok je naopak vyobrazen jako pravý germánský maskulinní bojovník, který v románu působí jako rytíř chanson de geste. Gawain si je vědom své zbabělosti v zápase se Zeleným rytířem a Tristan splňuje roli rytíře v milostném trojúhelníku daném dvorskou kulturou a láskou, to jest rytíře zamilovaného do manželky svého pána. I když jsou to mnohdy negativní emoce, které ovládají hrdiny, jedná se o emoce, které jsou volně přijímány okolím a které dokreslují charakteristiku daného rytíře.