Saský kurfiřt August SIlný (1670−1733) byl v roce 1696 zvolen polským králem − předtím však musel konvertovat. Jeho rozhodnutí změnit vyznání z protestantského na katolické − což označoval za ryze soukromou záležitost − mu přineslo komplikace především v domácím Sasku, jež je tradičně považováno za kolébku protestantismu. Jeho konverze se stala předmětem diskusí současníků a rovněž dalších generací, a tato problematika budí zájem i mezi historiky − i proto je zajímavá analýza díla, které Augustovu konverzi reflektuje s odstupem téměř dvou staletí: několikadílné kompendium Die Convertiten seit der Reformation [nach ihrem Leben und aus ihren Schriften dargestellt] (13 dílů, 1866−1880) zahrnulo ty, kteří přestoupili na katolickou víru – najdeme zde životní příběhy panovníků i prostých kazatelů. Ve druhé polovině 19. století se totiž mezi katolíky otázka konverzí a konvertitů opět dostala do popředí zájmu. Jistým způsobem se stala vyvrcholením této diskuse uvnitř katolické církve zmíněná práce štrasburského biskupa Andrease Rässe (1794−1887), Jehož postavení v rámci katolické církve (stoupenec ultramontanismu) a zároveň časová souvislost jeho díla s prvním vatikánským koncilem (1869/1870) byly specifické.