Příspěvek si klade za cíl představit obraz basilejského koncilu (1431-1449) v utrakvistických i katolických spisech, které byly vyhotoveny v zemích Koruny české v období pozdního středověku. Pozornost bude věnována především polemické literatuře, v níž bylo téma basilejského sněmu nezřídka reflektováno, neboť úzce souviselo s poměrně častými spory o laický kalich či smysl basilejských kompaktát. Referát se nejprve zaměří na literáty, kteří se ve třicátých letech s představiteli koncilu prokazatelně osobně setkávali (Prokop z Plzně, Jan Rokycana, Martin Lupáč aj.), a posléze budou zohledněna díla autorů, kteří již takto přímou zkušenost neměli (Hilarius Litoměřický, Václav Koranda aj.). Samotná reflexe basilejského koncilu ve sledovaných spisech bude analyzována ve dvou rovinách: (1) jakých aspektů basilejského shromáždění si pozdně středověcí literáti všímali (např. spor s papalismem, průběh jednání s husity, vztah k předešlým koncilům), (2) jaké hodnotící stanovisko tito autoři k basilejskému koncilu zaujali. Na základě tohoto rozboru pak bude možno provést srovnání mezi jednotlivými autory, z čehož vyplyne, zda podstatné rozdíly v reflexi basilejského koncilu existovaly jen mezi katolíky na straně jedné a utrakvisty na straně druhé, či zda lze o výrazných odlišnostech hovořit i v rámci jednoho konfesního uskupení.