V případě potřeby identifikace použitého účetního systému v minulosti má v dnešní době badatel k dispozici vedle příslušné kapitoly ze skript o české diplomatice do roku 1848 Jindřicha Šebánka a kol., jejímž autorem je Josef Blecha, ještě několik dalších studií, zejména Bohumila Štursy, Hugo Raulicha, Josefa Fialy, Miloslava Bělohlávka, nebo nejnověji Eduarda Mikuška, Renáty Hótové nebo Miloslava Janhuby. Označení účetní techniky používané v období středověku a raného novověku se v dílech jednotlivých autorů mnohdy až zásadně různí, stejně jako popis klíčových charakteristik s danou účetní technikou spojených. Cílem příspěvku je na základě analýzy soudobých pramenů z prostředí měst a velkostatků kriticky vyhodnotit dosud publikované informace a dokázat, že se nejednalo o účetnictví jednoduché, kamerální, ani podvojné, jak se tito autoři domnívají, nýbrž o specifickou účetní techniku přirozeně vykrystalizovanou v českém prostředí zřejmě bez zásadnějších vlivů ze zahraničí tak, aby účelově splňovala požadavky, které na ní zkoumané ekonomické entity kladly. Součástí příspěvku je vysvětlení podstaty jednoduchého a kamerálního účetnictví ve srovnání s uvedenou účetní technikou, pro jejíž označení vzhledem k jejímu charakteru navrhujeme pojem účetnictví správní. Příspěvek je v této podobě chápán jako diskuzní očekávající kritickou reakci na prezentované závěry ze strany odborné veřejnosti.