Příspěvek si klade za cíl nastínit základní znaky veřejné prezentace romanovské monarchie a její proměny od Petra I. Velikého do Mikuláše II. Hlavním záměrem je upozornit na přelomové momenty určující podobu mocenských scénářů ruských carů, a to v kontextu měnících se obrazů monarchie v Evropě. Proto bude jednou z klíčových otázek, do jaké míry se ruští carové inspirovali evropskými vzory, a kde naopak sledovali "autentickou" ruskou cestu. Autor chce především upozornit na sekularizaci obrazu vládce a celé instituce monarchie za Petra I., na jehož pojetí navazovali jeho nástupci, zejména Kateřina II., a dále na ruský způsob vyrovnávání se s transformací symbolů a obrazů panovnické moci, k nimž docházelo po Velké francouzské revoluci a napoleonských válkách. V 19. století se jednalo zejména o mocenský scénář Mikuláše I. (triáda "pravoslaví, samoděržaví, národ") a snahu o návrat k "ideálnímu", "autentickému samoděržaví" za Alexandra III. a Mikuláše II. V neposlední řadě autor hodlá upozornit na ukotvení tématu v světové historiografii a aktuální možnosti výzkumu, především na poli komparativních a kulturních dějin.