Příspěvek se zaměří na stručnou rekapitulaci dvou hlavních proudů studia ruských dějin, kultury a literatury: pojetí tzv. orientalismu Edwarda Saida (uplatňující se více v historii) a pojetí hybridních kultur Homiho K. Bhabhy (plodné spíše pro kulturní a literární vědy). Budou představeny základní koncepce a diskuse, jak proběhly a probíhají především v německém akademickém prostředí. Zároveň se tak příspěvek dotkne dalších s tím souvisejících otázek, kterými je rétorika tzv. ruského impéria, či spory o povahu ruských postkoloniálních studií (je Rusko subjektem či objektem "kolonizace"?). K základním teoretickým dílům kromě zmíněného Edwarda Saida patří Jörg Baberowski, Alexandr Etkind či Alfred Sproede a Mirja Lecke, dále pak rešerše ruského časopisu Ab Imperio. Zmíněna budou i základní díla, snažící se vykládat dějiny ruské literatury z (post)koloniální perspektivy (např. Ewa Thompson). Linie, jdoucí od teorie kultury (Location of Culture) Homiho K. Bhabhy, představí využití potenciálu postkoloniálních studií především v literatuře ruských migrantek a migrantů, kteří překročili hranici geopolitického vnímání směrem ke vnímání "geopoetickému" (Marina Palej, Marija Rybakova, Vladimir Vertlib aj.)