Během svého výzkumu osobností politické levice v českých zemích jsem mnohokrát narazil na problematiku politické emigrace v 80. a 90. letech 19. století v důsledku perzekuce dělnického hnutí rakouskou vládou hraběte Taafeho. K tomuto tématu však dosud neexistuje téměř žádná literatura, která by dokázala představit tuto problematiku v celé její šíři. Ve velkých studiích o českém vystěhovalectví do USA není možné o politické emigraci před 2. světovou válkou nalézt takřka vůbec žádné informace, protože se v podstatě za jediný důvod považují ekonomické příčiny. Význam politické emigrace do USA na přelomu 19. a 20. století nespočívá v jeho masovosti, ale ve skutečnosti, že zasáhla důležité osobnosti politické levice své doby: Josef Boleslav Pecka (1849−1897), František Choura (1852−1921), František Hlaváček (1853−1937), Norbert Zoula (1854−1886), Josef Pačes (1856−1909), Karla Machová-Kostelecká (1853−1920), Gustav Habrman (1864−1932) a další. Osudy těchto osobností jsou velice zajímavé, v některých aspektech podobné, v jiných velmi rozdílné, pro některé byl pobyt za mořem pouze epizodou, pro jiné poslední životní štací. Někteří pracovali dál v dělnickém hnutí zejména jako redaktoři časopisů nebo představitelé krajanských dělnických organizací, jiní na politickou práci rezignovali a věnovali se „běžným“ povoláním v továrnách a řemesle. Avšak jejich působení v Americe bylo dosud v české historiografii převážně vnímáno jako ústup z jejich dosavadní práce a důležitosti nebo pouze jako epizoda v jejich životě. Domnívám se, že tyto teze jsou příliš zjednodušující a v některých případech dokonce mylné.