Transformace šlechtické společnosti zahájená na počátku 17. století, pokračující s výrazně zvýšenou intenzitou po bělohorském vítězství habsburského dvora nad stavovským povstáním i v samotném průběhu vleklého celoevropského válečného konfliktu, znamenala hlubokou proměnu jedné z tradičních a mocensky nejvýznamnějších zemských elit. V nově se utvářejícím šlechtickém společenství barokní doby se vedle řady tradičních českých rodů objevují desítky nově příchozích rodů a rodin, jejichž první příslušníci namnoze vzešli z vojenského prostředí. Území severozápadních Čech, ležící v bezprostředním sousedství luteránského Saska a představující v průběhu 17. století jeden z neuralgických bodů habsburské monarchie, poskytlo postupně majetkovou základnu hned několika významným postavám z nejvyšších císařských armádních kruhů. Základ pro budoucí vzestup svého rodu zde promyšleným nákupem statků položil Kryštof Šimon Thun, výnosné panství Konojedy tu zakoupil Jan Špork, panství Zahořany získal generál Jan de la Corona a hlavní rezidenci zde vybudoval Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic. Sledování odlišností i spojitostí v jejich přístupu ke zdejším statkům a otázka reprezentace v rámci regionu by byly hlavním cílem nabízeného příspěvku. Jeho obsah a závěry jsou shrnujícím výsledkem partikulárních autorových výzkumů z předchozích let i odrazem aktuálního badatelského úsilí v rámci řešení výzkumného úkolu.