Moravští židé měli obecně velmi úzké vztahy k nedaleké Vídni. Dle druhého sčítání lidu, které proběhlo v Rakousku roku 1869, žilo ve Vídni 40% cizích židů z Uher, 18,2% z Moravy, 12,8 % z Čech a 10,6% z Haliče. Pouze 19,6% bylo ve Vídni narozeno. Z Moravy zprvu přicházeli židovští obchodníci se šatstvem a s regionálními produkty, v průběhu 19. století se pak stala Vídeň lákadlem i pro další profesní skupiny. Moravské ženy byly velmi žádané jako služebné a muži jako různí zřízenci. Většina lidí, kteří byli ve Vídni ve službě, přicházela z oblastí, které byly vzdáleny do 200 km. Tito lidé bývali obvykle zaměstnáni jen dočasně, v místě měli málo sociálních vazeb a neměli jisté povolení k pobytu. Proto pro ně bylo praktické udržovat kontakty s nedalekým domovem. Vídeň uvedeného období nepředstavovala jen místo, kde mohli židé z Moravy sehnat lepší obživu, v této době byla Vídeň také kulturním centrem. Na přelomu 19. a 20. století představovalo hlavní město monarchie světové centrum vědy a umění, daly se zde získat cenné životní zkušenosti a velmi dobré vzdělání. Předkládaný příspěvek cílí na život židů pocházejících z Velkého Meziříčí v hlavním městě monarchie, mapuje každodenní život těchto lidí ve Vídni a poodhaluje i skutečnosti, které vedly k odchodu, popř. k jejich návratu na Moravu. Tyto skutečnosti pak porovnává s ostatními částmi Moravy. Příspěvek tak prezentuje nejen obecný demografický úhel pohledu, ale i rozměr osobních příběhů, na jejichž základě je možné zhodnotit různé aspekty života moravských židů ve Vídni.