V kontextu výzkumu měst a městské společnosti (nejen) v 19. století mají specifické postavení posádková města. Jejich zvláštností bylo, že mnohdy značnou část městské society tvořila garnizona, která zásadním způsobem ovlivňovala každodenní život dané lokality. Zvláště patrné jsou tyto vlivy u měst s pevnostním statusem, který výrazně determinoval (zejména v druhé polovině 19. století) jejich hospodářský, urbanistický a demografický rozvoj. Cílem příspěvku bude analýza, jakým způsobem je fenomén posádkového a pevnostního města, resp. problematika soužití vojska s civilním obyvatelstvem v posádkových městech, uchopen v odborné literatuře. Geograficky bude historiografická sonda zúžena na vybrané nástupnické státy po rozpadu habsburské monarchie a vzhledem k úzkým historickým vazbám také na německou dějepisnou práci. Právě v Německu je od 90. let 20. století patrný trend nahlížet vojenské dějiny (metodicky, koncepčně i obsahově) v širší perspektivě s důrazem na sociokulturní aspekty studované problematiky, každodennost vojáků apod. V rámci příspěvku se autor pokusí zhodnotit, nakolik tyto trendy ve výzkumu vojenských dějin v Německu (neue Militärgeschichte) ovlivnily současnou rakouskou, polskou a především pak českou a slovenskou dějepisnou práci, jaké jsou možnosti a limity pramenné základny ve výzkumu výše uvedené problematiky a v neposlední řadě jaká konkrétní témata dominují ve výzkumu vybraných posádkových měst v habsburské monarchii v 19. století.