Východočeské město Chrudim se v poslední době těšilo velkému zájmu nejenom historiků, ale také archeologů, uměnovědců a stavebních historiků. Stěžejním cílem zamýšleného příspěvku bude rozbor zlomku chrudimského berního rejstříku z let 1399 až 1402, který doposud pohříchu unikal podrobnější badatelské pozornosti, přestože se pro poznání sociální struktury chrudimského obyvatelstva jedná o pramen ojedinělý a tudíž i vpravdě unikátní. Přes svoji torzovitou výpověď naznačuje, jaké bylo složení části majetných chrudimských obyvatel ve městě, které se s počtem cca 3000 obyvatel v přehusitském období řadilo ke středně velkým královským městům. Komparace v prameni obsažených údajů s časově souvstažným hradeckým materiálem, s doklady pocházejícími z pražského souměstí a z některých vybraných říšských měst pak ledacos napoví o tom, do jaké míry byli přední chrudimští měšťané nedlouho před výbuchem husitských válek zdánlivě „bohatí“ a jak hluboko měli do svých kapes. Podobné široce založené srovnání ve čtyřech úrovních (vesnické zázemí, šosovní vesnice a předměstí – město Chrudim/Hradec Králové – Praha – říšská města) totiž ukazuje známý fakt, jak relativní je hodnocení „chudý“ nebo „bohatý“ v rámci pozdně středověkého obyvatelstva nejenom uvnitř, ale také vně městských hradeb. Rozbor chrudimského materiálu konečně vypovídá mnohé o oprávněnosti užívání termínu „patriciát“ v prostředí českých a moravských královských měst.