Příspěvek se zaměří na vztah vrchnostenské správy k nekatolíkům ve východních Čechách v době toleranční, v kterém bude prezentován nový přístup k dějinám nekatolíků a to prostřednictvím vývoje vztahů vrchnostenských úřadů, jednotlivých úředníků nebo samotných majitelů panství (najmě šlechty) k nekatolickému obyvatelstvu (vyjma židů) ve vymezeném prostoru východních Čech (v historických krajích - Hradecký, Bydžovský, Čáslavský a Chrudimský). Vztahy budou sledovány od vyhlášení Tolerančního patentu v roce 1781, který nekatolíkům zaručil privátní vyznávání víry helvetského a luterského směru a zavdal tak možnost podávat prostřednictvím vrchnostenských kanceláří tzv. toleranční přihlášky, až do zániku patrimoniální správy. Vztahy vrchností se vskutku různily především v přístupu k podpoře nekatolických poddaných pří budování tolerančních sborů a jejich budov (modliteben, far a škol), dále při (finanční) podpoře pastorů a učitelů a vůbec při samotné "trpěné" existenci minority nebo naopak alespoň "morální" podpoře této menšiny. Cílem příspěvku je zjištění, zachycení a specifikace vztahů vrchností k nekatolíkům ve vymezeném teritoriu a vymezené době především na základě pramenného výzkumu (fondy velkostatků) s ohledem na uzavřená teritoria jednotlivých panství. Výsledkem jsou tak dva "přístupy k tématu". Jednak ve formě nového pohledu na nekatolické obyvatele a dále zjištění rozsahu pravomocí vrchností v církevních záležitostech (v té době přenesená agenda státu).