Opolský kníže Bolek V. je v historiografii znám zejména jako "husitský kníže", který se spojil s českými husity a po jejich boku válčil ve Slezsku. Dodnes je často vnímán jako přesvědčený kališník a stoupenec učení Jana Husa, který se s kališnickým pojetím víry seznámil během studií v Praze a poté, co polní vojska vtrhla do Slezska, s nimi ochotně uzavřel spojenectví a po jejich vzoru zabral církevní majetky na svém území. Kořeny těchto představ můžeme vysledovat v dílech jeho současníků, kteří až na výjimky byli církevními hodnostáři a na Bolka V. nahlíželi prizmatem ortodoxie a obraz Bolka co by kacíře vykreslovali s použitím tradičních argumentů a stereotypů uplatňovaných středověkými autory ve vztahu k tzv. herezi. V centru mé pozornosti v tomto příspěvku budou především práce Jana Dlugosze, Petra Eschenloera, Kaspara Borgeniho a Eneáše Silvia Piccolominiho, kteří na stránkách svých děl zanechali barvité popisy opolského knížete. Tyto popisy budou následně podrobeny analýze, kde se pokusím vysvětlit, jakým způsobem a za pomoci jakých nástrojů autoři vytvářeli obraz „husitského knížete“, se kterým se dodnes setkáme nejenom v dějepisectví.