Referát navazuje na předchozí dvě zprávy na posledních dvou sjezdech českých historiků. Jeho osnova je doplněna o kategorii výzvy. Zdůvodnění je nasnadě: význam historické edukace se v dnešním světě z mnoha důvodů jenom posiluje (současná migrační krize, vzrůst nacionalistických tendencí v evropské politice i v politice USA). Tato situace vyvolává otázky po teorii historické edukace i její metodice. Referát se pokusí o jejich charakteristiku, a to odkazy na stávající českou situaci i její srovnání se zahraničními, především evropskými, tendencemi. Nevyhne se ani nebezpečím, které se mohou skrývat v současném pojetí historické edukace. Upozorní i na dynamiku a charakteristiku vývoje myšlení o historické edukaci v českém prostředí po roce 1989 a soustředící se na otázku co je historická edukace a k čemu dnes je.