Příspěvek bude na pozadí vývoje ve 20,. století zkoumat jeden z atributů moderní společnosti. Autoři se zaměří na problematiku dopadů hospodářské krize a nástupu druhé světové války. Budou sledovat specifika vývoj cestovního ruchu a jeho dopadů na období po roce 1945.Přetrvala „tradice“ podnikových dovolených pro přední zaměstnance včetně funkce „cukroví“ (odměna za vykonanou práci, za protektorátu starší zaměstnanci měli nárok na vyšší počet dnů dovolené), stejně jako ideové působení na rekreanty, zvláštní rekreační vlaky, omezení individualismu v cestovním ruchu , omezení individuálního motorismu. Dále přetrvaly podmínky pro vydání pasu, výjezdní doložky (povolení obvodní vojenské správy), omezení zahraničních výjezdů (za protektorátu 1942 až na výjimky zákaz). Přesun a omezení počtu svátků, rozdělení restaurace na typ I.-IV, ubytování podle kategorií A B C. Preference výletů do okolí velkých měst a průmyslových center a v rámci republiky – není na devizy, poznávejme svou vlast Přetrvání protektorátních či zavedení „staronových“ opatření napomáhal také pokračující „válečný“ systém, organizace hospodářství (národní správy, znárodnění) a lístkový systém. Vázaný cestovní ruch po roce 1945 mohl působit i jako prvek jistoty v poválečném chaosu a nejistotě, všeobecného nedostatku (ozdravné pobyty organizované obnovenými organizacemi, na venkově více potravin). Dovolená v lázních či s plnou či polopenzí stále byla pro většinu obyvatel „luxusem“ stejně jako před válkou či za války. Některá opatření z protektorátu bychom mohli označit za nadčasová.