Příspěvek přibližuje nejnovější výsledky výzkumu politických represí Čechů a československých občanů v SSSR, probíhajícího už více než čtvrt století. Charakterizuje současný stav literatury a možnosti výzkumu především v ruských a ukrajinských archivech. Na modelových příkladech sleduje osudy různých skupin českých a slovenských hospodářských přistěhovalců v prvním období stalinských represí na přelomu 20. a 30. let, které se symbolicky propojily ve velkém procesu s českými učiteli a dalšími Čechy žijícími na Ukrajině před Nejvyšším soudem v Charkově v červnu 1931. Zvláštní pozornost věnuje období tzv. Velkého teroru v letech 1937-1938, naplánovaného a řízeného nejvyšším stranickým vedením, kdy došlo k prudkému zostření represí. I když proti Čechům a Čechoslovákům nebyla zavedena samostatná národnostní operace NKVD, většina vykonaných rozsudků smrti, přes jeden tisíc popravených, pochází právě z této doby. Seznamuje i s osudy tisíců československých uprchlíků před nacistickou a maďarskou perzekucí, odsouzených v letech 1939 – 1941 za nelegální přechod sovětských hranic nebo špionáž k mnohaletým trestům vězení v nápravně pracovních táborech.