Tvorba vzdělávacích materiálů v podmínkách pedagogického nakla-datelství je hledáním cest a kompromisů. Je třeba nalézt soulad mezi cíli (inovacemi), které jsou s ohledem na stav středoškolského děje-pisu přirozené, a možnostmi současné praxe výuky předmětu. Dobře to lze demonstrovat na příkladu nové učebnicové řady nakladatelství Didaktis určené pro výuku dějepisu na středních školách. Na straně jedné tak např. stojí potřeba rozvíjet kritické myšlení žáků a jejich vnímání dějin jako neuzavřeného obrazu minulosti. Také je vhodné koncipovat výuku coby prostor pro studentskou aktivitu a současně výstupy této aktivity udržet v rovině korektnosti (respektu ke kom-plikovanosti problematiky). Neméně zásadní se konečně jeví i zo-hlednění sociálních dějin, dějin mentalit a zvlášť roviny konfrontací intepretací a plurality obrazů minulosti. Na straně druhé však existují již zmiňované „limity“ praxe: časová dotace výuky předmětu, nut-nost velké selekce učiva (a otázka jeho řazení), přístupnost výsledku vzhledem k cílové skupině studentů a vzhledem ke konzervativněj-ším očekáváním části učitelské veřejnosti atd. V příspěvku poukáže-me na konkrétní výzvy, s nimiž jsme se při tvorbě nové učebnicové řady vyrovnávali.