Prostor česko-saského příhraničí patřil od středověku z různých důvodů k významným zájmovým oblastem českých panovníků. Intenzita tohoto zájmu souvisela především s rudným bohatstvím ukrytým v Krušných horách, jehož potenciál se v plné míře rozvinul na přelomu 15. a 16. století. V této době se zde vytvořila specifická situace, ve které se s ohledem na hospodářské aktivity napojené na těžbu drahých rud propojily obě strany zemské hranice. Demografický růst horních měst a městeček vytvořil specifické prostředí, jež integrovalo nové obyvatele z obou stran zemské hranice. Z hlediska kulturního a po rozšíření luterství i náboženského zde vznikl v podstatě kompaktní prostor, jehož situace se změnila s úpadkem rudné těžby a koncem náboženské tolerance v Čechách. Cílem referátu bude představit výzkum tohoto mimořádného prostředí, ale zároveň i upozornit na obecnější možnosti, ale také limity výzkumu migrace a integrace v raně novověkých městech. Upozorněno bude v tomto kontextu na vhodné příležitosti, které nabízí interdisciplinární výzkum.