Zatímco v historiografii obecně, včetně té české, se již problematika gender history a s ní souvisejících analytických postupů úspěšně zabydlela, historiografie vojenství je stále k tomuto přístupu značně rezistentní. Přestože genderová optika více než dobře zapadá do častokrát skloňovaného diskurzu „new military history“, a přestože válka je jedním z nejvíce genderově podmíněných socio-kulturních fenoménů lidských dějin, spojení historické analýzy genderu s analýzou organizovaného konfliktu jakoby se víceméně selektivně zaměřovalo na několik omezených tematických oblastí především moderních dějin (např. první světová válka). Cílem příspěvku proto bude nejen shrnout základní východiska genderové analýzy aplikovatelná na dějiny válek a podat stručný přehled užívaných postupů na příkladu vybraných témat, ale také se pokusit načrtnout možnosti, které se v souvislosti s nimi nabízejí v dalším studiu historie vojenství.