Příspěvek se zaměří na rámcové nastínění vývoje orální historie v mezinárodním a v českém kontextu, zejména pak se bude snažit představit její některé velmi aktuální problémy. Na jedné straně stoupá obliba orální historie, jelikož lidé příběhy potřebují, a na straně druhé se stále více a více vzdalují „umění“ životní příběhy vyprávět, respektive jim ochotně naslouchat. Tematizovaná bude snaha o zjednodušení a zkratkovitost ve vztahu k vyprávění příběhů. Příspěvek akcentuje jakési hledání odpovědi na několik zásadních otázek: Zažívá orální historie dnes skutečný boom, nebo je jen módním výstřelkem? Je vše, co se „tváří“ jako orální historie skutečně orální historií? Nehromadí se pouze desítky, stovky a tisíce zbytečných rozhovorů bez porozumění tomuto specifickému prameni? Ohrožuje orální historii a orální historiky a historičky současné dění - především pak politická, společenská a ekonomická situace? Pokud ano, do jaké míry a jaký to může mít na výslednou podobu bádání a jeho prezentace vliv?