Autor se v příspěvku pokusí o konceptuální analýzu pojmu identita a jejího vztahu k různým formám paměti. Vyjde z debaty o teorii identity, kterou na poli filosofie otevřel před více než třiceti lety filosof Derek Parfit. Parfit na základě poměrně vážných argumentů odmítl klasickou teorii osobní identity pocházející od Johna Lockea, podle níž je osobní identita dána kontinuitou zkušenostní paměti. Pokud však paměť není tím, co určitou entitu činí identickou v čase, jaká jiná kritéria identifikace máme k dispozici? Autor bude obhajovat tezi, že otázka po „identitě“ je ve své podstatě otázkou normativní. Nejsme tím, co vyplyne z jakékoli pojmové analýzy či metafyzického bádání. Jsme „fundamentálně“ tím, čím chceme být, případně čím bychom chtít být měli.Výsledky této analýzy se pak autor pokusí extrapolovat na metodologické úvahy o výzkumu rodinné paměti. Jsou kritéria identity založená na jiných relacích, než je paměť, použitelná pro historická bádání? Jaký dopad by měla normativní teorie identity pro výzkum identity rodinné?